Kariéra

Jako malí chceme být popelářem. Jako větší kosmonautem, v pubertě si myslíme, jak jsme byli hloupí, že jsme chtěli být něčím tak zbytečným a „makat“ někde „zadara“. 


V dospělosti jsme rádi, že ani jeden ze snů nebyl splňen. Přicházejí ale jiné nároky, přichází první střetnutí s realitou, přichází první velká zodpovědnost, srovnávání s okolím, přichází první strachy a válka mezi rozumem srdcem.  Mezi tím co CHCI DĚLAT a MĚL/A BYCH DĚLAT. 

 

Pojďme si přiznat pravdu, pojďme k sobě být zcela upřímní. Kdo nejlépe ví, co je pro nás nejlepší? Kdo se v nás nejlépe orientuje? Kdo má jasno v našich potřebách v kariéře? Ačkoliv si tím nejsme vždy jistí, jsme to VŽDY jedině my sami. Jen my jasně víme, co od života chceme, co nám dělá radost, co naopak nesnášíme dělat. Jestli nás uspokojuje práce v kolektivu, nebo sólo. Jestli je pro nás vybudování kariéry důležité, nebo svůj čas chceme raději věnovat rodině. 

 

V čem tedy nastává problém, když neuspokojujeme své kariérní potřeby? Neplníme si své kariérní sny? Je to proto, že jsme se zapomněli poslouchat, začali jsme se přizpůsobovat okolí, spolupracovníkům, rodině, přátelům a dalším lidem, kteří nás nejčastěji obklopují. Jak poznáme, že nežijeme svůj pracovní sen? Většinou doufáme, že přijde někdy něco lepšího, při odchodu do práce se netěšíme, vstáváme na několikrát, pořád nevíme, co nás vlastně baví a co od kariéry chceme. Proč jsme se sami od sebe tolik vzdálili? Proč jsme se zapomněli poslouchat, plnit si kariérní potřeby? Dostali jsme STRACH. Lépe řečeno, nechali jsme se strachem ovládnout, pohltit, nedáváme prostor svojí opravdivosti, přirozenosti. 

 

Jsme celek matky a otce. Jsme nové biopsychosociální spojení. Spojení dvou jasných barev, ze kterých vznikne barva úplně NOVÁ. Můžeme mít úplně jiné potřeby, jiné zájmy, jiné pracovní tempo, kariéra u nás může mít daleko větší či menší váhu než u našich rodičů. Může se klidně zdát, že si vůbec nejsme podobní. A je to tak naprosto v pořádku. Stejně tak ale můžeme mít plno podobných vlastností i potřeb. Klíčové je vědět, co je moje skutečná pravda, co jsem skutečně já, moje potřeba a jestli ji naplňuji. Ne na 50 %. Ne na 90 %. Opravdu je důležitých 100 %. A stejně důležité je neplnit ji na 110 a více %. Jít přes naše síly, neposlouchat i potřeby odpočinku.

Spokojenost sami se sebou = spokojenost ve světě.

 

Nevíte, jaká práce by vás skutečně uspokojovala? Vnímáte, že ve vás mají převahu strachy z neúspěchu? Bojíte se, že neuspějete v plnění svého snu a od okolí uslyšíte:

 

Nezapomeňte sebrat odvahu, být sami sebou, jít si pro svoje štěstí. Protože je tady naprosto pro všechny. I pro vás. Udělat to můžete ALE jen vy sami. Nikdo za vás to nikdy neudělá. Tak na co čekat? 

 

Jestli jste dočetli až sem, je to pravděpodobně vaše téma k řešení. A teď je na vás rozhodnutí pro změnu, něco pro ni udělat, anebo dál žít svoji nespokojenost